Zdrojový text - Angličtina

Sustainability As a Driver of Growth

Looking through the creative lens of innovation, we aim to create breakthroughs that improve our world and are also better for our athletes and our investors. This is a fundamental re-writing of the old belief system in which sustainability was so often cast as a cost to business, or a drag on performance. The evidence tells us this simply does not need to be the case, and indeed, the combining of sustainability and innovation can trigger advances in both.

Unleashing Innovation

We cannot achieve our bold goals for sustainability simply by delivering incremental improvements. We will frequently need to deliver innovations that change the way things are done at Nike, and share our findings with others in our industry and throughout the business world to affect positive change in the form of newly developed materials, high-efficiency and low-waste manufacturing methods, and partnerships that inspire long-term growth, profitability and sustainability. As innovators, we thrive on the challenge to redefine performance and unleash innovation. And we are gaining momentum.

Cílový text - Čeština

Udržitelnost jako hnací motor růstu

Jakožto firma, jež se na svět dívá tvůrčím a inovativním pohledem, si klademe za cíl dosáhnout pokroků, které nejenže udělají svět lepším, ale budou vhodnější i pro naše sportovce a investory. Tento přístup od základů přepisuje dřívější domněnky, kdy byla udržitelnost vnímána jako neefektivní z hlediska obchodu a jako přítěž na úkor celkového výkonu. Důkazy však svědčí o tom, že to tak nadále být nemusí. Spojení udržitelnosti a inovace se opravdu může stát spouštěčem pokroku v oblastech obchodu i výkonu.

Inovace bez hranic

Pouhým drobným vylepšováním samozřejmě našich velkých cílů nedosáhneme. Často bude třeba provést inovace, které změní způsob, jakým naše firma pracuje, a podělit se o naše poznatky s ostatními zástupci nejen v odvětví, ale i napříč světem obchodu. Tím bychom přispěli k pozitivním změnám v podobě nově vyvinutých materiálů, vysoce efektivních a zároveň nízkoodpadových výrobních technologií. V neposlední řadě bychom také vybudovali partnerství, která budou podnětem k dlouhodobému růstu, ziskovosti a udržitelnosti.
Jako inovátoři se s chutí zhostíme této výzvy, díky níž bude možné nově definovat měřítka výkonu a dát prostor novinkám. A právě nabíráme na obrátkách.

Zdrojový text - Angličtina

"How To Survive Your 40s" 

If you want to know how old you look, just walk into a French cafe. It's like a public referendum on your face.

When I moved to Paris in my early 30s, waiters called me "mademoiselle." It was "Bonjour, mademoiselle" when I walked into a cafe and "Voilà, mademoiselle" as they set down a coffee.

Around the time I turned 40, however, there was a collective switch, and waiters started calling me "madame." These "madames" were tentative at first, but soon they were coming at me like a hailstorm. Now it's "Bonjour, madame" when I walk in, "Merci, madame" when I pay my bill and "Au revoir, madame" as I leave. Sometimes several waiters shout this at once.

On one hand, I'm intrigued by this transition. Do these waiters gather after work for Sancerre and a slide show to decide which female customers to downgrade? (Irritatingly, men are "monsieur" forever.)

The worst part is that they're trying to be polite. They believe I'm old enough that the title can't possibly wound.

I realize that something has permanently shifted when I walk past a woman begging for money.

"Bonjour, mademoiselle," she calls out to the young woman in a miniskirt a few steps ahead of me.

"Bonjour, madame," she says when I pass.

This has all happened too quickly for me to digest. I still have most of the clothes that I wore as a mademoiselle. There are mademoiselle-era cans of food in my pantry.

But the world keeps telling me that I've entered a new stage. While studying my face in a well-lit elevator, my daughter describes it bluntly: "Mommy, you're not old, but you're definitely not young."

Celý článek: https://www.nytimes.com/2018/05/04/opinion/sunday/how-to-survive-your-40s.html?rref=collection%2Fsectioncollection%2Fopinion

Cílový text - Čeština

Pokud se chcete vědět, na kolik let vypadáte, tak jednoduše zajděte ve Francii do kavárny.  Funguje to jako obecné referendum o vašem obličeji.

Když jsem se coby čerstvá třicátnice přestěhovala do Paříže, číšníci mě oslovovali "mademoiselle" (tj. slečna - pozn. překl.). Jakmile jsem vstoupila do kavárny, zaznělo "Bonjour, mademoiselle" a "Voilà, mademoiselle", když přede mě postavili šálek kávy.

Když mi bylo kolem čtyřiceti, nastala kolektivní změna a číšníci mě začali oslovovat "madame" (paní - pozn. překl.). Všechna ta vyslovená "madame" nejprve zněla nesměle, ale zanedlouho už se to na mě valilo jako uragán. Při vcházení do dveří dnes slyším "Bonjour, madame", při placení "Merci, madame" a  při odchodu "Au revoir, madame". Občas to zvolá i několik číšníků unisono.

Na jednu stranu mi taková změna připadá fascinující. Scházejí se snad tito číšníci po šichtě nad sklenkou Sancerre a slide show s fotografiemi zákaznic, aby se hromadně usnesli, které z nich poníží? (Je to skutečně ke vzteku, že muži jsou celý život "monsieur" (pán - pozn. překl.).

Nejhorší na celé té situaci je, že pouze chtějí být zdvořilí. Věří totiž, že jsem dost stará na to, aby mě takové oslovení nemohlo ranit.

Ale když projdu okolo ženy žebrající o peníze, uvědomím si, že něco se opravdu navždy změnilo.

"Bonjour, mademoiselle," volá na mladou ženu v minisukni pár kroků přede mnou.

 "Bonjour, madame," říká, když ji míjím já.

Všechno se to stalo až moc rychle na to, abych to byla schopna najednou strávit. Pořád mám většinu oblečení, které jsem nosila, když jsem byla ještě "mademoiselle". I ve spíži mám ještě konzervy ze svého "mademoiselle" období.

Ale mé okolí mi vytrvale sděluje, že jsem vstoupila do nové fáze svého života. Zatímco si prohlížím svůj obličej ve vydatně osvětleném výtahu, dcera mi bez skrupulí řekne: "Mami, ty nejsi stará, ale rozhodně teda nejsi mladá."